zálohování PET a plechovek
NECHCI NOSIT VZDUCH
Občané ČR jsou v Evropě na špici ve třídění odpadu. Není jediný důvod, aby dopláceli zálohováním (nošením vzduchu) na dlouhodobou mizernou práci státu (politiků a úředníků) ve zlepšování zpracování (recyklaci) odpadu.
"Peněžní prostředky poskytnuté z OPŽP NEPŘISPĚLY ke zvýšení kapacity pro recyklaci odpadů ani k vybudování nových kapacit zařízení na energetické využití ostatních odpadů nebo modernizaci těchto zařízení dle stanovených cílů."
Z 10,5 miliard se např. daly v každém kraji postavit 2 recyklační linky (celkem 28) podobné té, která byla spuštěna v roce 2024 na Slovensku v ceně 33 milionů s kapacitou zpracování zhruba 960 tun obalových materiálů měsíčně (zde). A ještě by 9,5 miliardy zbylo.
K tomu mohla být v každém ze 14 krajů postavena jedna supermoderní granulační linka podobná té, kterou otevřeli borci z rPET InWaste v Rosicích u Brna v ceně 360 milionů s výrobní kapacitou 16 tisíc tun ročně (zde). A ještě by 4 miliardy zbyly.
No a za zbylé 4 miliardy se mohla v každém ze 14 krajů postavit ještě jedna opět supermoderní třídící linka jako má Ostrava v hodnotě 280 milionů. Stroj denně vytřídí více než 165 tun odpadu (zde). A určitě by bylo těch 10,5 lmd korun využito daleko účelněji.
Kontrolní zprávy NKÚ jsou dlouhodobě důkazem zcela nehospodárného a neúčelného nakládání se státními financemi, ale bohužel také důkazem selhávání tohoto kontrolního mechanismu ve vymahatelnosti odpovědnosti konkrétních politiků či úředníků.
Rok 2019
Tehdy se ještě MŽP ČR po široké diskusi shodovalo s odborníky a bylo jednoznačně proti zálohování PET a plechovek
Uběhlo pár let
MŽP ČR změnilo názor o 180°. Opustilo dlouhodobou koncepci třídění a recyklace veškerého odpadu a stalo se, v čele s ministrem Hladíkem, vehementním propagátorem zálohování a názorů nápojářů. Bez jakékoli diskuse s experty připravilo novelu zákona o obalech a vláda zálohování schválila způsobem, který vystihla Předsedkyně Komise životního prostředí Svazu měst a obcí ČR a starostka obce Sudice Olga Dočkalová.
„Dalo se to rozhodnutí vlády (pozn. schválení zálohování) ostatně očekávat již dle nestandardního legislativního vývoje. Resort MŽP se ani nesnažil s připomínkovými místy vyrovnat a rovnou vše poslal na Legislativní radu vlády. Tam se Komise pro hodnocení dopadů RIA jasně vyjádřila, že novela takto předložená poškodí finančně občany jakožto konečné spotřebitele, obce, města i obchody. Přesto LRV naslouchala jen stále omílaným nepravdivým argumentům z úst pana ministra, že zálohový systém nám vyřeší třídění i recyklaci obalových odpadů a proto jej musíme okamžitě zavést. Nevyslyšela ani jedno připomínkové místo a poslala návrh na vládu. Vláda nejspíš nechtěla riskovat další krizi, a tak přenechala odpovědnost na Poslaneckou sněmovnu.
Taškařice tedy bude pokračovat. Pan ministr bude neustále na všech frontách obhajovat nápojářský průmysl, obce a města pro něj budou nepřítelem číslo jedna a veřejnosti bude vzkazovat, že sice dobře třídí, ale v recyklaci nás může spasit jen povinné zálohování. Zapomene dodat, že to, že chybí recyklační kapacity, nejen na PET lahve a plechovky, není chyba obcí a měst, ale státu a úředníků, kteří nejsou schopni urychlit povolovací procesy k výstavbě těchto zařízení.“
Chce stát zálohováním doslova přihrát nápojářům recyklovaný PET (rPET) a hliník?
Jak jinak si vysvětlit návrh novely zákona o obalech, jehož schválením v Parlamentu by se zálohování v ČR zavedlo. Nejen my, občané, ale především novináři a redaktoři by se měli ptát politiků a úředníků, kteří návrh novely připravovali, na následující otázky:
Není zálohování jen cestou nápojářů, jak si zajistit od roku 2025 pro ně povinný 25% podíl recyklátu při výrobě obalů (od roku 2030 30% podíl)?
Proč ze zákona nechává stát operátorovi (výrobci nápojů) ve vlastnictví jedny z nejvíce lukrativních materiálů mezi odpady – PET a hliník (§ 29j odst 2)?
Proč má mít operátor (výrobci nápojů) ve vlastnictví dokonce i výsledně zrecyklovaný rPET a hliník?
Jak je možné, že stát dává výrobcům nápojů předkupní právo (opci) na zpětně odebraný odpad operátorem, když se Evropská komise přesně proti tomu postavila s tím, že by došlo k narušení volného trhu s druhotnými materiály (viz zde)?
Perličkou je výše opce dokonce na 65 % recyklátu pro nápojáře, kterou stát zdůvodnil tím, že od roku 2040 budou (možná) výrobci nápojů povinni používat obaly s 65 % podílem recyklovaného materiálu. Tak proč jim to množství nezajistit 15 let předem, že?
Porovnání počtu míst v ČR pro odevzdávání PET obalů (současný/budoucí stav)
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) v důvodové zprávě novely zákona o obalech uvádí:: „Zálohový systém má disponovat cca až 11 000 povinnými místy zpětného odběru.“ Slovíčko “až” je opravdu úsměvné, podíváme-li se na srovnání současného stavu a budoucího, pokud by zálohování schválil po vládě i Parlament (poslanci a senátoři).
Stát nás chce zálohováním “motivovat” k lepšícímu sběru tím, že vyjme z celkového odpadu PETky a plechovky a místo, abychom je třídili doslova u nosu v místě, kde bydlíme, pošle nás s nimi o kilometry dál, než doposud. Zajímavá motivace, že? Snížit lidem počet míst pro odevzdání PETek na 2,5 % současných možností a považovat to za prima nápad.
Ona nesmyslnost zálohování je ještě umocněna i tím, že PETky a plechovky nelze (na rozdíl od skleněných lahví) použít vícekrát. Pro další zpracování těchto obalů je tedy finálně úplně jedno, jestli je vhodíme sešlapané do žlutých nádob na plast, které jsou na každém rohu, nebo je budeme vracet neponičené a plné vzduchu na daleko méně místech.
U plechovek je situace obdobná. V roce 2024 mohou lidé třídit kovy již do 200 000 nádob, takže tam bude počet míst snížen „pouze“ na 5,5 % současných možností.
Náklady na zavedení a provoz zálohování mají být 5,6 MLD + 1,8 MLD ročně
Takže – opět další a další miliardy vyházené za duplicitní systém sběru odpadu, místo investování do pro občany přívětivějšího systému třídění a recyklace.
Jak by se vám líbila možnost dávat plasty, papír, nápojové kartony i kovové obaly do jedné jediné nádoby?
Že to jde, dokazuje Ostrava, kde díky nové třídící lince, zavádějí pro občany zjednodušování sběru vytříděného odpadu – tzv. projekt „Single Stream“.
Cílem ostravského pilotního projektu je ověřit účinnost a efektivnost tohoto systému sběru využitelných složek komunálního odpadu, aniž by se snížila kvalita jednotlivých surovin pro další zpracování. (více např. zde)
PET lahve tvoří pouze 7,6 % ze všech prodaných obalů od potravin a hliníkové plechovky od nápojů dokonce pouhých 4,1 %
Kolik dalších nesmyslných zálohovacích systémů budeme zavádět pro dalších pár procent obalů? Pro kolik dalších lobbistických businessových skupin? Jak dlouho bude trvat, než z obchodů, benzínek apod. uděláme popelnice?
Vedle Asociace českého tradičního obchodu, které provedlo analýzu obalů na vzorku 40 obchodů a 14 264 695 prodaných kusů zboží, kritizuje zavedení systému povinného zálohování celá řada dalších subjektů. Část z nich naleznete zde.
Zdroj: AČTO
Proč nápojářské firmy prosazují zálohování?
V rámci recirkulace materiálu jsou výrobci a prodejci (tedy i nápojářské firmy) tlačeni v oblasti obalů do využívání recyklovaného materiálu. V případě nápojářů jde o recyklovaný PET materiál (rPET) a hliník. Těchto materiálů je na trhu ale nedostatek.
Nápojáři tedy popřemýšleli a přišli za politiky a úředníky s nápadem, který by jim zaručil stálý přísun tohoto nedostatkového materiálu – Zálohujme.
A aby měli nápojáři celé to sbírání vzduchu pod kontrolou, rozhodli se přesvědčit politiky a úředníky také o tom, aby jim dali na starost i operativní správu nad tím zálohováním (aby byli tzv. operátorem). A přesně to se má i stát, protože novela zákona o obalech je doslova ušita na míru nápojářským firmám.
Ba co víc. Politici a úředníci navrhují, aby byl organizátor zálohování (operátor) dokonce i vlastníkem recyklátu z obalů PET a plechovek (tedy tzv. rPET materiálu a hliníku). Operátor (= zástupci nápojářů) by tak měli rozhodující slovo, kdo tento žádaný materiál dostane a za jakou cenu. Ale také o tom, kdo jej nedostane. Co si přát víc pro udržení si monopolního postavení na trhu, že?
Kdo a co je tzv. operátor a jaké by měly být jeho náklady a příjmy?
Za prvé. Každý výrobce si mohl a může vytvořit vlastní ostrovní systém zálohování svých obalů. Tak jako jej mají pivovarníci pro své skleněné lahve (obaly). K tomu není třeba žádná novela zákona o obalech.
Za druhé. Každý stát by měl (a dávno mohl) vytvořit co nejlepší podmínky pro funkční systém sběru, třídění, recyklace a dalšího využití odpadu (i obalů). Ne úplně se to našim politikům a úředníkům podařilo, ale systém, který v ČR máme je jedním z nejlépe fungujících v Evropě. Jdeme, podobně jako např. Belgie, správným směrem snahy o maximální využití všeho odpadu a ne jen některých vybraných komponent. Proto je krok proti této strategii tak kontroverzní.
Co je v novele zákona o obalech navrhovaný „operátor“?
Operátor = koordinátor zálohování. Dle návrhu MŽP by to měl být neziskově hospodařící subjekt a má se jednat o monopolní akciovou společnost. Že nejde dohromady, aby společnost, která má podnikat za účelem zisku byla nezisková? To je jen takový drobný detail v celé nesmyslnosti.
Logické by bylo, kdyby se jednalo opravdu pouze o koordinátora zálohování, jehož provoz budou financovat výrobci obalů (příspěvků), kterých se zálohování bude týkat. Ale tak to není. Podle § 29j by měl mít operátor příjem z příspěvků výrobců, prodaného materiálu a nevyplacených záloh a z těchto zdrojů hradit provozní náklady.
Náklady na zavedení zálohování jsou odhadovány (podle Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace RIA) na 5,6 mld na vytvoření míst zpětného odběru a 1,8 mld na jejich roční provoz.
Pojďme se podívat na příjmy operátora, jakožto neziskové akciovky.
Podle MŽP pomůže zálohování dostat k recyklaci ročně 2,5 miliardy kusů plastových lahví a nápojových plechovek (cca 1,7 mld PETek a 0,8 mld plechovek).
Příspěvky výrobců – jaký poplatek budou platit osoby uvádějící vybrané jednorázové obaly na trh (výrobci) za každý obal operátorovi se nyní neví. Každopádně by tyto poplatky měly pokrýt celý provoz operátora.
Pak zde ale stát přisuzuje operátorovi další příjmy.
Nevyplacené zálohy – pokud zákazník nevrátí PETku nebo plechovku do výkupny, propadnou 4 Kč operátorovi. Ten z nich bude muset podle novely zákona 15 % převést obcím na území České republiky poměrně podle počtu obyvatel, ale zbytek si bude nechávat (85 %). Pro představu. Pokud se nevrátí 10 % PETek a plechovek (podle MŽP z 2,5 miliardy ks celkem) dělalo by to 250 milionu ks zálohovaných obalů. Po převedení na kačky, to dělá bratru 1 000 000 000 Kč (1 miliardu)! Z toho 85 % je 0,85 miliardy. Ty patří operátorovi. Obce by dostaly 0,15 miliardy. Po vydělení počtem obyvatel by připadlo obcím 15 Kč na hlavu. Obec např. s 2000 obyvateli by dostala na dolikvidaci obalů od operátora 30 000 Kč. Pokud se nevrátí 20 %. Bude příjem operátora dvojnásobný – 1,9 miliardy.
Jenže. Čí byly původně peníze z nevyplacených záloh? Byly to peníze zákazníků a rozhodně by se z nich nemělo platit vůbec nic na zajištění likvidace obalů (odpadu). To by totiž představovalo takovou šikovně skrytou nepřímou daň, kterou by občané platili za co? Za zásadní zhoršení podmínek třídění odpadu, kdy místo 488 000 míst je stát (díky záloze) tlačí do třídění PETek a plechovek pouze na 11 000 místech po ČR?
Prodaný materiál – pokud bychom vzali odhad, že se k operátorovi vrátí 90 % zálohovaných PETek z 1,7 mld ks – tj. 15,3 mld ks s průměrnou hmotností 42 g/ks, bude operátor vlastnit cca 64 000 000 kg PET materiálu. Ten si nechá zrecyklovat na rPET a po nějaké ztrátě (20 %) bude nakonec vlastnit cca 51 000 000 kg rPET materiálu. Pokud bude (a měl by) operátor prodávat materiál za tržní ceny, pak by při ceně 1 500 EUR/t (cca 38 Kč/kg) měl prodejem získat cca 1 950 000 000 Kč (1,95 miliardy Kč). U plechovek je 90 % z 0,8 mld ks 0,72 mld. Opět krát hmotnost plechovky (25 g) a dostaneme 18 000 000 kg hliníku (ztráta recyklací u hliníku téměř není). Při ceně 2,1 EUR/kg (53 Kč/kg) se dostáváme na 954 000 000 Kč (cca 0,95 miliardy Kč).
Celkem by tak měl mít operátor při 90 % návratnosti PETek a plechovek příjem z materiálu cca 3 miliardy korun.
Suma sumárum.
Neziskový operátor (akciovka), jehož veškeré náklady včetně managementu, logistiky, účetní, sekretářky, psacích potřeb apod. by měli plně hradit výrobci nápojů, bude mít ročně ještě další příjem cca 4 miliard Kč z nevrácených záloh a prodaného materiálu při 90 % návratnosti obalů. Operátor ale musí být neziskový, takže zisk mít nesmí. Tak kam půjdou ročně ty miliardy? Jakými náklady budou ty miliardy eliminovány? Proč stát (politici a úředníci) nastavují tak výnosné podmínky pro operátora zálohování (nápojáře)? Proč vůbec dává stát operátorovi do vlastnictví až recyklované materiály, když má být pouze organizátorem celého systému?
Nemají to ti nápojáři spolu s některými politiky špatně vymyšlené, že?
Mimochodem. Ze zákona operátorovi (managementu) nehrozí žádné důsledky (odpovědnost) za nedosahování vracení 90 % obalů (PETek a plechovek), kvůli kterému chce zálohování vlastně stát spolu s nápojáři vůbec zavést.
Nově na Facebooku
